Tradice rybníkářství v okolí Bechyně se datuje již od 16. století.
Jakub Krčín žil v Bechyni v období let 1570 - 1596, kdy Petr Vok koupil Bechyni od Jindřicha ze Švamberka jako poměrně konsolidované panství. Skoro 10 let (až do své pozdní svatby) nijak výrazně renesanční zámek nepřestavoval. K tomu se odhodlal snad až pod vlivem požáru v roce 1578. Jeho napjaté vztahy se starším bratrem Vilémem, tehdejším vladařem s absolutní mocí, ovlivňovaly jeho dluhy a způsob života. Petr Vok byl sice v Bechyni nezávislý, až na hospodářskou správu, která podléhala právě regentu Krčínovi. A tak se mu samozřejmě nemohlo líbit, když mu Vilém prostřednictvím Krčína vzkazoval, že jako vladař je oprávněn odebrat mu svěřené panství, kdykoliv to uzná za vhodné. I když s odebráním Bechyně to už nebylo tak jednoduché. Tu už Petr vlastně koupil, takže mu nebyla svěřená. Rovněž se mu nemohlo zamlouvat, když k němu Vilém posílá Krčína, aby jej Petr Vok pozorně vyslechl s tím, že cokoliv mu řekne, jakoby on sám Vilém mu říkala tak aby mu i věřil.
Je však třeba si uvědomit, že Petr Vok na Bechyni realizoval řadu věcí, na které byl Krčín odborník, a proto nepostradatelný. Byl to především vodovod a s ním spojené podchycení pramenů a vybudování rybníků. Potřeba vody pro město, zámek a klášter byla veliká. Na zámku už byl roku 1444 založen pivovar, v klášteře se dělalo plátno a byla zavedena výroba kuten pro františkány v celé provincii. Město potřebovalo vodu nejen pro živobytí obyvatel, ale i pro městský parkán, který byl z části zaplněn vodou, aby „v čas zlé příhody město s dostatkem vody zaopatřeno býti mohlo.“ A tak ocitujme, co uvádí kronikář J.Šatra v r. 1912: „Dle všech známek dá se souditi, že za nynějšími stodolami, kde se rozkládá panské pole vlevo od Trubného rybníka, byl velký rybník, kde až po dnes zovou pole to na „Starém rybníce“, na němž posud znalá jest část hráze, a odtud asi pravdě podobno bylo město vodou napájeno.